Zuzana Hoffmannová o chaotickém přidělování nízkopodlažních autobusů

Zuzana Hoffmannová z webu hradiste.net publikovala před dvěma lety zajímavý článek o strastech při cestování s kočárkem v uherskohradišťské MHD. Protože takovou problematiku jsme na našem webu ještě neřešili, se svolením autorky článek uveřejňujeme i zde – rozhodně se jedná o dobrý námět k zamyšlení, který opět jen dokazuje, že to u nás s MHD není úplně v pořádku. Pro úplnost musíme uvést, že článek původně vyšel 31. 3. 2010 – přesné údaje o spojích tedy nemusejí odpovídat současnosti, avšak základní myšlenka platí stále.

Mně to prostě hlava nebere aneb Cestujeme s kočárkem

Zuzana Hoffmannová 31. 3. 2010

Když jsem se přestěhovala z paneláku do rodinného domu ve Véskách a následně otěhotněla, malovala jsem si v růžových barvách, jak budu s kočárkem bezproblémově cestovat Městskou hromadnou dopravou. (Řidičský průkaz nevlastním.) Už jen proto, že mezi místními částmi Uherského Hradiště Sady – Vésky není chodník a trasu musíte překonávat po cestě. (Až někdy příště se rozepíšu o tom, že spousta řidičů zřejmě nepochopila nebo pochopit nechce, že se pořád pohybuje ve městě a povinná padesátka je pro spoustu z nich z říše sci-fi. Ale o tom až někdy příště…)

„Dobrá tedy, v době nízkopodlažních autobusů přece není problém jezdit jimi a nespoléhat se na ochotné spolucestující,“ říkala jsem si. (Protože když zrovna ochotní lidi nejedou, tak bych nikomu z vás vážně nepřála ten mnohdy potupný pocit a můj prosebný pohled do otevřených dveří autobusu plného lidí, kteří na vás nepřítomně civí a nechápou nebo chápat nechtějí, co po nich vlastně chcete…) Takže, nízkopodlažní autobus prostě zastaví, já s kočárem SAMA ladně vpluju dovnitř a v cílové stanici neméně ladně SAMA vypluju ven… Jenže ouha! Jaké bylo mé opravdu upřímné rozčarování, když jsem zjistila, že nízkopodlažní autobusy na této trase sice jezdí, ale:

• čtyři (!!!!!) mezi 5.30 a 7.30 hodin
• jeden v 10.02
• jeden ve 14.27
• dva (!!!!!) takřka za sebou mezi 15. a 16. hodinou odpolední
• a jeden ve 22.18

Taky Vám to hlava nebere?? Mně teda ne. Někdy v noci, když nemůžu usnout (vstávám k dítěti na krmení a občas nemůžu hodně dlouho tzv. zabrat), přemýšlím, proč ráno jezdí hned čtyři během dvou hodin? A proč jedou dva za sebou s pouhým dvacetiminutovým (!!!) intervalem odpoledne? Navíc, když krátce předtím jede jeden kolem půl třetí… Beru, že tyto autobusy nejsou jen pro maminky s kočárky, ale i pro občany pohybující se na invalidních vozících. Že by ale ta ranní nízkopodlažní palba byla připravena pro ty desítky lidí na vozíku, co vyráží do továrny na ranní šichtu?? (A neberte to prosím urážlivě, proti lidem s postižením rozhodně nic nemám, koneckonců práci s nimi a pro ně se věnuju již více než tři roky.) Pak tu máme ještě autobusy s plošinou. Někdy si říkám, na co tam vlastně je, když se řidič spoléhá na to, že vám někdo prostě pomůže a basta fidli. Plošinu dolů nesundá… A tak chodím po oné cestě často pěšky. A když je ošklivo, přizpůsobuju program autobusu, který směrem do města jede v deset hodin nebo odpoledne o půl třetí. Že mně už jednou řidič nechal stát na zastávce, protože „nízkopodlažák“ byl pokažený a jel autobus „normální“ a v něm už jeden kočárek byl, tak o tom už se snad ani rozepisovat nebudu…

Zuzana Hoffmannová

Narozena roku 1977 v Uherském Hradišti. Profesí ředitelka Diakonie ČCE – střediska CESTA poskytující sociální služby a taky trochu herečka Hoffmannova divadla. Nyní na MD s dcerou Emou. Koníčkem je její práce, knihy a příroda.

Odkaz na původní článek: http://hradiste.net/2010/03/31/mne-to-proste-hlava-nebere-aneb-cestujeme-s-kocarkem/

Příspěvek byl publikován v rubrice Články a jeho autorem je Zuzana Hoffmannová. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.